Výstižněji to snad nelze popsat, protože právě tak se cítíte. Už Vás prostě nic netěší, o nic se Vám nechce usilovat, nic nestíháte a ani nic nechcete. Cítíte se přesně tak, jako kdyby Vám došly baterky. Říkáte si: hodně zoufalá diagnóza. Ale pozor! Syndrom vyhoření neboli burn-out syndrom může potkat kohokoliv z nás!
PROČ UŽ NEMŮŽETE DÁL?
Kdo dnes netrpí v práci dlouhodobým stresem a není unavený? To by syndromem vyhoření museli trpět téměř všichni. Ale jde především o to:
· jak podléháte stresu
· jak se umíte vypořádat se stereotypní činností
· jak jste ve své práci motivováni
Všechno většinou začíná nadprůměrným nasazením v práci, kdy máte spoustu optimistických očekávání a přesvědčení, že vše dokážete. Jenže jak se snažíte být stoprocentně dokonalí, často přeceňujete svoje síly a možnosti. Výsledky nejsou takové, jaké jste si představovali, ani Vaše úsilí není dostatečně oceňováno, přicházejí konflikty a často i nepochopení v rodině.
KDY NIC NEMÁ SMYSL
Tento pocit ve Vás snadno vznikne, když:
· máte pocit, že neustále něco jen musíte
· se neustále obětujete pro druhé
· upřednostňujete zájmy druhých před zájmy vlastními
Syndrom vyhoření se týká především těch, kteří pracují s lidmi. Ale do nejohroženější skupiny patří i starostlivé matky na mateřské. Jde vlastně o snahu zvládnout víc, než je v lidských silách, o kolaps vycházející z chronického stresu.
JAK ZPÁTKY DO ŽIVOTA?
Syndrom vyhoření je nemoc, nikoliv výmysl hypochodrů nebo lenochů. Spousta lidí ji má a neřeší, ale čím déle ji nechají být, tím obtížnější bude návrat zpět do normálního života. Sám si člověk nepomůže a na četné psychické i fyzické příznaky nelze spolknout pilulku a uzdravit se. Někdy stačí změnit povolání nebo prostředí. Ale často je třeba individuální terapie, obnovení sebedůvěry a zbavení se zažitých stereotypů za pomoci odborníka – psychologa.