Každou druhou sobotu v měsíci se koná seminář tvarování bonsají v Libčanech. Je to velmi příjemná akce, která těší krásnými kousky a zrelaxuje nad jejich tvarováním. Není to ale jen samotná činnost odhalování krásy, co činí každý seminář tohoto druhu výjimečným. Za tím, co si odnášíte za pocit a dojem, totiž nestojí člověk- mistr, vy, nebo snad kolektiv lidí, ale přítomné stromy. Vytváří ho společenství stromů, které přinesly lidské paže a zprostředkovaly tak jedinečné setkání. Člověk umožnil stromům, aby tvořily. Ne naopak!
Seminář probíhá tak, že se na rozmístěné stoly položí donesené kousky od pěstitelů a postupně se tvarují dle daných pravidel. Základní princip je to, aby strom vypadal staře. Nicméně nejdůležitějším přínosem zůstává to, co strom předá, a ne jak přesně bude vypadat.
Bonsaje pochází z Číny, ale jejich koncept si převzali Japonci a zdokonalili ho. Japonský smysl pro dokonalost je také něco, co vnáší klid do našich rozbouřených srdcí. Je to tedy kombinace moudrosti, čistoty, vznešenosti, velkodušnosti, pokory a střídmosti to, čehož si vážíme na stromech a čemuž se snažíme přiblížit? Jsou největší ctitelé těchto morálních hodnot nejblíže duši stromů, a proto nejlepšími bonsajisty?
Věřím, že s každým letokruhem se rozvíjí všechny zmíněné hodnoty. Modlitby u starých stromů přináší stejnou útěchu duše, jako modlitby v chrámu. Síla jednotlivců se sčítá ve společenství, proto je hodnota lesa a pro její tvorbu potřebná energie tak silná, že je čitelná pro širší publikum. Lidé, kteří sdílejí tyto hodnoty často vyhledávají přítomnost stromů a s jejím nedostatkem se cítí vyčerpaně. Vyrovnávají se s pocitem deficitu esenciální potřeby. Co kdyby jen a pouze stromy byly prostředníci a poslové energie na zemi? Rostliny zajišťují přežití naší fyzické stránky, ale co když zajišťují přežití i té mentální? Zvládli bychom přijmout energii z vesmíru i bez nich? Jestliže nedokážeme jíst Slunce, dokážeme snad přijímat jiný druh pozitivní energie? Existuje snad?